Útočník, člověk, který se rozhodne napadnout někoho jiného, často vybírá svou oběť s pečlivým zřetelem k tomu, kdo mu nejspíše neodpoví na jeho agresi. Tato volba může být motivována různými faktory, včetně fyzického vzhledu oběti, chování či situace, ve které se nachází. Útočník hledá zranitelné cíle, osoby, které se zdají být snadnými terči bez možnosti efektivní obrany.
V okamžiku útoku se stav napadeného dramaticky mění pod tíhou krizové situace. Tělo začne produkovat adrenalin, což vyvolává reakci tzv. „boj nebo útěk“. Srdce začne bít rychleji, aby pumpovalo krev rychleji, ruce a nohy se mohou třást z nervozity a adrenalinový náboj zvyšuje úroveň energie a vzrušení. Tělo se připravuje na rychlou reakci, což může být užitečné v nouzových situacích, ale může také vést k poruchám vnímání a chování.
Mělké dýchání, způsobené nervovým napětím, může omezit přísun kyslíku do mozku, což může mít za následek rozptýlení pozornosti, zmatenost nebo dokonce ztrátu schopnosti jasně a racionálně uvažovat. V takové chvíli může oběť reagovat pouze na útok podvědomě, spoléhajíc se na instinkty a přirozené reakce, které jsou často nedokonalé a nepřesné.
Je důležité si uvědomit, že v těchto stresových situacích může být obtížné udržet klid a zachovat kontrolu nad situací. Je proto důležité provádět pravidelné tréninky sebeobrany a naučit se techniky, které umožní rychlou a efektivní reakci v případě útoku. Vědomá příprava a trénink mohou pomoci minimalizovat účinky stresu a umožnit oběti lépe reagovat v nebezpečných situacích.